Mitsubishi Carisma DI-D

6. dubna 2008 v 0:25 | KYLE |  Cars
Nenápadnost, to je zřejmě krédo Carismy již od jejího zrození. V půli devadesátých let o jejím vývoji vědělo jen několik skutečně zvídavých novinářů. Carisma si odbyla svoji světovou premiéru roku 1995 na druhořadém autosalonu v Amsterdamu v době, kdy společnost Mitsubishi soupeřila s Hondou o třetí místo mezi japonskými automobilkami. Jednalo se o první model značky, vyvinutý speciálně pro evropské zákazníky s úkolem zaplnit mezeru mezi Lancerem a Galantem. Místo jejího představení však nebylo vybráno omylem. Vyrábět se totiž začala v nizozemském městě Born v továrně NedCar, jež vznikla v rovnoprávné spolupráci s automobilkou Volvo již roku 1991. Důvodem pro její výstavbu bylo vyhnout se vysokým clům, uplatňovaným v té době proti z Japonska dováženým vozům do Evropy. Ve vývojových nákladech se navíc Mitsubishi "šáblo" právě s Volvem, jež v NedCaru souběžně spustilo výrobu svého modelu S40/V40 na stejné podlahové platformě.
V roce 2000 byla Carisma modernizována. Její střízlivé proporce zůstaly zachovány, ale rysy se zdůraznily výrazněji řezanou přídí a většími zadními světlomety. Změn doznal samozřejmě také interiér, jenž obdržel nová, lepší sedadla, jež však přinesla také své nevýhody (čtěte dále). Cena tehdy začínala na 494 500 Kč za model 1,6 Classic, zkoušený vůz s motorem DI-D byl téměř o 100 000 Kč dražší.

Pohonné jednotky

Mitsubishi Carisma přinesla pod kapoty běžných evropských vozů první zážehový motor s přímým vstřikováním benzínu a označením 1,8 GDI a výkonem 92 kW. Vzhledem k příliš sirnatému evropskému benzínu však nikdy nebylo možno dokonale využít jeho schopností, zvláště při spalování chudé směsi. S příchodem Škody Octavia byla jednotka 1,8 GDI vzhledem ke shodnému výkonu i objemu srovnávána s pětiventilovým čtyřválcem 1,8 20V od Audi. Vzhledem k nepříliš povedené aplikaci v Octavii, potvrzené jeho brzkou náhradou konvenčním "dvulitrem" o výkonu 85 kW, nebylo vítězství motoru GDI, zvláště v otázce spotřeby paliva, ničím obtížným.
V roce 1995 však byla Carisma představena s trojicí čtyřválců 1,6i/66 kW, 1,8i/85kW a 1,8i/103 kW (DOHC) s běžným nepřímým vstřikem benzínu. GDI následovalo záhy. Posléze se pod kapotu Carismy nastěhoval také přeplňovaný "komůrkový" vznětový čtyřválec Renault 1,9 TD/66kW řady F8GT, který zde přečkal dokonce i facelift z roku 2000. Teprve následně jej nahradil zdařilý moderní přímovstřikový "diesel" Renault téhož objemu, jenž poháněl také námi testovaný vůz. Na některých evropských trzích byl k dispozici také ve výkonnější variantě 85 kW/4 000, 265 N.m/2 600 ot./min. Má konvenční ventilový rozvod SOHC se dvěma ventily na válec, ale také vysokotlaké přímé vstřikování nafty common rail.
Druhé housle hrál po celý život Carismy základní zážehový čtyřválec 1,6i. Během modernizace v roce 2000 byl optimalizován a výkon vzrostl na 73 kW při 5 750 ot./min. Motory pracovaly vesměs s manuálně řazenou pětistupňovou převodovkou nebo s klasickým čtyřstupňovým planetovým "automatem" s hydrodynamickým měničem momentu.

Konstrukce

Carisma je pětimístný cestovní vůz na horní hranici nižší střední třídy s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol. Dodáván byl jako čtyřdveřový sedan nebo jako pětidvéřový liftback. Přední nápravu tvoří soustava rozvidlených spodních příčných ramen a klasických vzpěr McPherson, zadní prostorově nenáročná náprava je víceprvková s trojicemi příčných vzpěr a jednoduchými podélnými rameny. Stabilizátor přední nápravy byl standardní výbavou, stabilizátorem vzadu disponovaly jen silnější verze. Vpředu měly Carismy ventilované kotouče, vzadu bubny a v kombinaci s ABS kotouče.
Zajímavostmi jsou velmi nízký koeficient odporu vzduchu cx jen 0,29 a relativně objemná palivová nádrž. K velmi dobré aerodynamice přispívá také plochý podvozek. Jeho přední část je krytá plastem a pod vůz nepřesahuje ani výfuk, díky tomu se nemusíte obávat, že na nerovnostech "chytnete spodkem". Z Carismy je dobrý výhled díky tenkým sloupkům, pouze pohled za vůz a šikmo vzad je omezen vysokou zádí.

Bezpečnost

Carisma prošla běžnými nárazovými testy Euro NCAP ve svém benzínovém provedení roku 2001, tedy v generaci po faceliftu. Od zisku čtyř hvězdiček za čelní náraz ji dělilo jen málo, výsledek třech hvězdiček je důsledkem selhání zádržných systému, díky jemuž došlo ke kontaktu hlavy figuríny s volantem. Ochrana kolen cestujících vpředu byla slabá, tvrdá místa spodku palubní desky mohou při střetu vést k poraněním. Podobně nelichotivý byl výsledek Carismy také při bočním střetu. Vlivem konstrukce sedadel a dveří a nepřítomnosti bočních airbagů zkoušeného vozu došlo ke kontaktu hrudníku a kyčlí figuríny s loketní opěrkou ve dveřích. Pokud by Carisma srazila chodce, vynikla by nebezpečná čelní stěna, ale kapota je konstruována optimálně.

Spolehlivost

Podle letos publikované statistiky TUV skončila Carisma zhruba uprostřed pole stovky sledovaných vozů. 49. příčka není špatným výsledkem, ale mezi japonskými vozy ani žádným úspěchem. Vždyť Corolla je v této statistice 12., Almera 14., Civic 30. a Mazda 323 41. Dokonce sesterské Volvo S40/V40 se umístilo na 21. místě. Golf si drží 22. pozici, Focus 25. a Astra 43. Slušné jméno Carismě zaručují jen její francouzští a italští konkurenti. Mégane obsadil 54., Xsara 72. a Bravo/Brava až 82. příčku.

Na první pohled

Ano, opět ta střízlivost. Při pohledu na zkoušený vůz člověk s povděkem kvituje alespoň zdůraznění kontur původní Carismy. Přídi dominuje... Ale tuto moji oblíbenou formulaci tentokrát použít bohužel nemohu. Snad jen pro jakýsi zoban, jímž do masky chladiče sestupuje přední kapota. Karosérie je tvořena měkkými liniemi bez ostrých hran, jejichž náznaky lze sledovat alespoň v zadních sdružených světlometů, zasahujících až do blatníků. Také příď je oblá. Na úzké světlomety s parabolami společnými pro parkovací, potkávací i dálková světla navazují blinkry. Světla jsou schována čirými kryty (u zkoušeného vozu již poněkud poškrábanými), jejichž vnitřní hrana je matně černá (oblíbená figura u Fabie Junior i Saabu 9-5).Zadní světlomety jsou vertikálně dělené a jejich vnitřní část se zdvihá spolu se zadním víkem. Jejich činná plocha je velká a účinnost vysoká. Karosérie je tvořena kombinací lakovaných ploch a matně černého plastu, jedinými lesklými prvky jsou "diamanty" na přídi i zádi a označení typu a motoru na výklopném víku.Při prvním důkladném pohledu na vůz mi došlo, že Carisma disponuje stejnými rozměry podvozku a interiéru jako vozy střední třídy ještě před nedávnou dobou.

Uvnitř

Řidič má k dispozici velmi jednoduché a přehledné pracoviště. Volant modernizované verze pochází z většího Galantu a je výškově nastavitelný. Bohužel má poměrně tenký věnec a velký průměr. Elegantně působí kombinace světlého čalounění a černých plastů palubní desky a obkladů dveří. Řidičova dveřní loketní opěrka obsahuje ovládání spouštění předních oken a zámků dveří a zamykání spolujezdcova okna. Loketní opěra mezi předními sedadly bohužel chybí, na jejím místě najdete prostory pro odkládání drobností a držáky nápojů. Páčky pod volantem ovládají běžným způsobem blinkry, vnější osvětlení a stěrače.Panel pod levým výdechem ventilace obsahuje spínače mlhovek a korekce sklonu světlometů a nastavení zpětných zrcátek. Jednoduchá středová konzole nese na svém horním okraji dobře stíněný multifunkční displej, zobrazující především vnější teplotu a údaje palubního počítače, jenž však vykazoval velmi nepřesné údaje. Dále se zde objevují hodiny a hodnoty související s autorádiem. Zajímavostí je tlačítko přepínání hodnot palubního počítače, jež se nachází na panelu rádia! Při použití neoriginálního audiosystému se tak možnosti počítače smrsknou jen na zobrazování aktuální spotřeby. Pod rádiem se nachází otočné spínače ovládání ventilace a vytápění, doplněné tlačítky vyhřívání zadního okna a vnitřní cirkulace vzduchu. Klimatizace se spíná podobě jako u starších vozů Opel stlačením ovladače ventilátoru. Na přehledném přístrojovém štítě s bílým podsvícením chybí kontrolky zapnutých světel a nezapnutých pásů. Až na nešikovné ovládání klimatizace a palubního počítače a poněkud archaicky působící palubní desku lze hodnotit ergonomii rozmístění ovládacích a kontrolních prvků v Carismě za zdařilou.Přední sedadla nabízejí ve skutečnosti lepší boční vedení, než by se na první pohled mohlo zdát. Při modernizaci před sedmi lety byla nahrazena novými sedadly, jež nabízejí rozměry a kvality plně srovnatelné se střední třídou. Jejich větší šířka si bohužel vyžádala užití pouze velmi úzkých kapes v předních dveřích, jež se hodí možná tak na uložení mapy. Odkládacích míst v interiéru Carismy je skutečně poměrně málo. Sedadlo řidičovo má stavitelnou výšku i sklon, bohužel opět chybí možnost nastavení tuhosti bederní opěry.

Cestující vzadu, kufr

Prostor na zadních sedadlech mile překvapil, v třídě patří k nejlepším. Prostřední cestující má připraven výsuvnou hlavovou opěrku a tříbodový pás, loketní opěra chybí.Zavazadlový prostor má vzhledem k praktické karoserii typu liftback větší objem a lepší využitelnost než konkurenční hatchbacky a sedany Astra, Focus, Golf/Bora a podobně. V Carsimě má boky obloženy odolným plastem a před zraky kolemjdoucích je chráněn dvoudílným krytem. Objem kufru lze po vyklopení zadních dělených sedáků zvětšit sklopením opěradel vpřed a vzniklá plocha je zcela rovná. Opěráky jsou ve svislé poloze aretovány zámky na klíč od dveří a zapalování.

Závěrem

Mitsubishi Carisma DI-D je prostorným rodinným vozem, který svým komfortem odkazuje spíše na třídu střední, než nižší střední. Výbava už v základním provedení Classic obsahuje vše potřebné včetně klimatizace. Po zkušenostech s motory Renault common-rail první generace byly pozorovány stávkující vstřikovače, motor zkoušeného vozu však žádné vady nevykazoval. Nabízí nečekaně vydatnou dynamiku, rovnoměrný zátah a nízkou spotřebu. Jízdní vlastnosti patří v dané kategorii mezi nejlepší. Pro naftovou Carsimu hovoří příznivá cena, nenápadně elegantní vzhled a minimální zájem zlodějů.
Autor:KYLE
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama